Mozaika kompozičního šachu


Skladatel studií - začátečník 3.

PĚŠEC  PŘED  PROMĚNOU

 

 

Převážná většina šachových partií je rozhodnuta prosazením postupu pěšce a možností proměny, po níž je další boj zbytečný. Pro skladatele studií je použití  této možnosti stále vhodným námětem pro vlastní tvorbu. Pravdou je, že studie na toto téma vypadají velice přirozeně, elegantně, protihra černého se dá dobře zvýraznit. Také zakončení se dá dokonale zamaskovat. Z hlediska použití taktických obratů se nabízejí v podstatě všechny taktické prvky. Začneme s často používaným motivem přerušení dráhy. Nejdříve si ukážeme tento jednoduchý příklad:  H. Rinck ( Deutsche Schachzeitung , 1912); Kh1, Jg3, Pf4, h6 – Ka5, Sb4, Pb7, e7, g4, bílý vyhraje : 1. Je4 Sa3  2. f5 Sb2  3. f6 exf6  4. Jd6 b5  5. Jf5 a černý pěšec přerušuje dráhu černému střelci. Daleko obtížnější je přerušení nenápadně vsunout do děje tak, aby jeho účinek se projevil až v závěrečné fázi. Na takový děj musí již být určitá rutina.

       Předvedeme to v další názorné ukázce. V ní autor dovedně spojil přerušení dráhy s únikem bílého krále z šachů černé věže, která se navíc nabízela obětovat, aby černý střelcovým mezišachem dobyl pěšce g7. Důkladně si přehrajte studii  6333: 1. g7 Vb1+  2. Ka4 Va1+  3. Kb5 Vh1+  4. Ka6 Va1+  5. Kb7 Vb1+  6. Ka7! Sg1+  7. Ka8! Va1+  8. Kb8! Sh2+  9. g3 (klíčový tah umožňující zatím nepozorovatelné přerušení) Sxg3  10. Kb7 Vb1+  11. Ka6 Va1+  12. Kb5 Vb1+  13. Ka4 Va1+  14. Kb3 Vb1+  15. Kc2 Vb2+  16. Kd3 (16. Kxb2? Sd4+1) Vb3+  17. Ke4 Vb4+  18. Kf5 a vyhraje. Skvělá práce !

       V další ukázce je zpracováno současné přerušení dráhy černé věže a černého střelce bílým kamenem. Tuto pointu jako první použil rakouský skladatel Nowotny a nazývá se po něm Novotného témou. Ukázkou je studie  6334: 1. d7 Vd1  2. a7 Sb1 +  3. Kh6 Se4  4. Jg6+ Kg8  5. Je7+ Kf7  6. Jd5 Vxd5  7. a8D, nebo 6. – Sxd5  7. d8D a bílý vyhraje.

        Přerušení dráhy černých figur bílými kameny obsahuje i tato studie: Dr. J. Fritz (BCF  1931-32):  Ka8, Jg3, Pd6 – Kh6, Vb4, bílý vyhraje: 1. Jf5+ Kh7  2. d7 Vg4  3. Jd6 Vg8+  4. Je8, s další variantou  1. – Kg6  2. d7 Va4+  3. Kb7 Vb4+  4. Kc6 Vb8  5. Je7+ a 6. Jc8.  Studie má ještě jednu  netematickou variantu: 1. – Kg5  2. d7 Va4+  3. Kb7 Vb4+  4. Kc6 Vb8  5. Jd6 Vd8  6. Jf7+  s dobytím černé věže.

         A nakonec ještě jeden příklad jak se dá přerušením dráhy pomocí mezišachu zrušit vazba bílého krále: V. Halberstadt  (1938):Ke5, Sb3, Pc6 – Kh3, Vg2, bílý vyhraje: 1. c7 Ve2+  2. Kf6 Ve8  3. Sa4 Vg8  4. Kf7 Vh8  5. Kg7 Va8  6. Sc6 Va7  7. Sd7 +  a vazba je zrušena.

         Velmi vhodným taktickým prvkem pro zpracování je použití vazby. Vynikajícím příkladem je studie  našeho velmistra  O. Durase 6335: 1. g7 Sd5   2. a7 Se6+  3. Sf5! F2  4. Kg2 Sd5+  5. Se4! Sc4  6. Sd3! (6. Kxf2?  Sc5+ =) Sd5+  7. Kf1  Kb7  a zdá se, že má černý pravdu. Nečekané  8. Se4!  s vazbou  černého střelce okamžitě rozhodne. Ano, tak se mají skládat studie.

    

          V různém provedení používají skladatelé možnosti s mezišachem. Vynikající protihru černého má studie 6336: 1. a6 Vxf5 2. a7 Va5  3. Kg3 Vg5+  4. Kf2 (4. Kf3?  Se4+  5. Vxe4 Va5  6. Kg3 Va3+ =)  Vg2+  5. Kf3 Va2 (5 – Se4+  6. Vxe4  Va2  7. Ve1+ Kh2  8. Ve2!)  6. Jc6 Va1  7. Kg3 Vg1+  8. Kf2  Vg2+  9. Kf3 Va2  10. Ve1+ Kh2  11. Ve2+ Vxe2  12. Kxe2  a bílý vyhraje. Dobře skloubené matové hrozby s mezišachem !

           Tuto myšlenku můžeme okořenit echovým provedením. Vybrali jsme tuto miniatůrku : L.Prokeš (Šachové umění 1946): Kd1, Se8, Pe5 – Kh3, Sb1, Pd3, bílý vyhraje: 1. e6 Sa2  2. e7 Se6  3. Sg6 Sd7  4. Sf5+ a v druhé variantě  1.  – d2  2. e7 Sf5  3. Sf7 Sd7  4. Se6+  a také tento echový mezišach je rozhodující.

            Naprosto opačně končí studie zamezením mezišachu. Např. diagram 6337:  Po  1. Sb5+  Kxe4  vzniká nepřímo první zabránění mezišachu s krytím pole f7.  2. f6 Va2+!  3. Kxa2 Ke5  4. Sd4 + Kx d4  5. Sc4!  K x c4  6. f7 a po sérii obětí přilákaný černý král zabrání možnosti mezišachu. Málo obehraný motiv !

            Další dost málo zpracovanou možností je použití braní mimochodem. V další ukázce je tento prvek spojený s přerušením dráhy. 6338 : 1. Sd1+ Kh3  2. Sc2  Sf3  3. Sxf5+ g4  4. Kg1 h5  5. Se6 h4  6. Sxc4 hxg3  7. Sf1+ g2  8. Sxg2+ Sxg2  9. f4+  gxf3 e. p. a 10. Kf2  s blokádou postupu černého pěšce.

             Také použití baterie nabízí dost možností. Postavte si tuto pozici: Fr. Richter (L´ Italia Scacchistica, 1954, III. cena):  Ka7, Sb6, Pg6, h3 – Kb4, Vd6, Pb7, bílý vyhraje: 1. g7 Vg6  2. Sd4 Kc4  3. Sb2 Kd5  4. h4 Ke6  5. h5 Kf7  6. hxg6+ Kg8  7. Kb8 b5  8. Kc7 b4  9. Kd6 b3  10. Ke5  Kxg7  11. Kxf5+.

             Nesmíme zapomenout ani na  t e m p o v k y.  I zde je stále na čem pracovat. Zajímavým vytempováním končí následující studie: B. Herwitz (1887): Kh7, Pa2, b6, c6, d2, e6, f6 – Kf8, Dc8, Pc7, f7, bílý vyhraje: 1. b7 Db8  2. e7+ Ke8  3. a4 Da7  4. a5 Db8  5. d4 De7  6. d5 Db8  7. a6 De7  8. d6 cxd6  9. c7 atd.

             Pointou některých studií je vynucení výměny materiálu. Zde je nutné postupovat s velkým citem a vyvarovat se násilných tahů. Krátké forsírované řešení má tento problém:  S. Kozlovskij (Swiat Szachovy ,1933):   Kc5, Dc7, Ph4 – Kc1, De2, Pe7, bílý vyhraje: 1. Df4+ Kd1 (1. – Kb1  2. Db4+ Ka1  3. Da5+ Kb1  4. Db5+) 2. Dc4! Dh2  3. Da4+  Ke1  4. Da1+ Kf2  5. Db2+ atd.

              Dostat do děje  r o c h á d u  není častým zjevem. Vsunutí dvou rochád do obsahu je námětem další studie 6339:

1. 0 – 0 – 0 – 0 – 0  2. Sc3 Sb7  3. Vh1 Vf6  4. Sx f6  exf6  5. Vh8+  Kx h8. 6. a7  a vyhraje.

I takový zdánlivě primitivní prvek jako je  o d l á k á n í  můžeme dobrým obsahem „vyšperkovat“. Opakovanou hrozbu dobytí černé věže k tomuto účelu použil  B. Badaj: 6340 : 1. d7 Vd2  2. Vc3+ Kd1 (2. K x c3  3. Sa5+) 3. Vc1 + Ke2  (3. – Kxc1  4. Sg5!) 4. Ve1 + Kf3  5. Ve3 + ! Kg2 (5. – Kf4?  6. Sg5+ Kf5  7. Ve5)  6. Ve2+ !  Vxe2  7. Sg5  a  bílý vyhraje.

               Toto téma je metodicky dokonale zpracováno v knize „ „Sila pěški“ (Síla pěšce). Autorem je jeden z předních skladatelů studií, ruský velmistr v problémové tvorbě  G. Kasparjan. V knize 1338 diagramů.